Využívat vůbec ještě reklamky ve světě internetu?

Nedávno jsem řešila dilema. Potřebovala jsem v našem městě vydat jakousi brožurku a něco jako katalog nabízeného zboží. Každé trochu z jiného soudku.

Moje ostřílená kamarádka mi během usrkávání svého Latte bez mrknutí oka odvětila: „Tak to zadej reklamce.“ Já a reklamní agentura? Okamžitě se mi vybavila většina amerických filmů, kde krásní mladí a úspěšní modelové a modelky předvádějí svou kreativitu a sklízejí za to vysoké honoráře. „Proboha, na to já nemám. A navíc, myslela jsem si, že si zadám cosi kamsi na ,NET‘ a někdo se mi ozve, že mi to zpracuje… Vždyť tam kdykoliv a cokoliv najdu, seženu a zjistím!?“ Vrátila mě nohama na zem a moje obavy ze spolupráce s reklamní agenturou zahnala se slovy: „Vždyť právě proto. Snad si to nechceš ťukat sama po večerech do Wordu a domalovávat v Power Pointu?!“ (pozn.: ví, že nemám ani nejmenší grafickou průpravu a studování příruček a návodů není nic pro mě). Po zbytek večera jsme se k mému záměru vracely ještě několikrát a Lenka mi trpělivě vysvětlovala, jak reklamka funguje, kde ji najdu a co mě čeká, jestli TO chci opravdu dotáhnout do konce.

Uplynul měsíc od toho večera a já se nemůžu vynadívat na dílka, která jsem dala s tím ochotným pánem (který mj. vůbec nevypadal jako uhlazený americký seladónek) do kupy. Hned mi padl do oka a já se nebála mu říct, co a jak zamýšlím. A taky to hlavní – kolik na to mám. To, jakou představu jsem měla, ze mě dostal, aniž bych o tom složitě přemýšlela, a výsledek se potkal s očekáváním. Když pominu, že mi ani jednou nenaznačil, že jsem absolutní neznalec oboru, reklamního prostředí, polygrafie a kdo ví, čeho ještě, vzal si to celé na starost a já měla čas na svoje věci. Že mi zařídí i distribuci, s tím jsem opravdu nepočítala.

A jak jste na tom vy? Jaké máte zkušenosti se zadáváním svých zakázek prostřednictvím nekontrolovatelného nekonečného „anonymního“ internetu versus osobní přístup agentury, který se čím dál víc vytrácí z našeho každodenního života?

Jana